Solit, nebo nesolit?

Sůl si získala nálepku veřejného nepřítele, je spojována s problémy se srdcem, cholesterolem apod. Často se setkáváme s doporučením, abychom sůl omezili, nejlépe nesolili vůbec. Nicméně sodík je jednou ze základních živin a sůl je hlavním zdrojem sodíku, což je velice důležitý stopový prvek, nezbytný pro fungování orgánů a dodávání energie. Naše tělo ho rozhodně potřebuje a samo si ho vyrobit neumí, musíme mu ho tedy dodat. Na druhou stranu zase jeho nadbytek zdraví zatěžuje.  

Nedostatečný příjem soli – je to riziko?

Ano. Při nedostatečném příjmu soli může dojít k hyponatrémii, což je stav, kdy je hladina sodíku v krvi příliš nízká. Tento stav může způsobit svalovou slabost, zmatenost, nevolnost, a v extrémních případech i záchvaty nebo kóma.

Jak se v tom tedy zorientovat? Používat sůl a kolik soli je tedy zdravé?                  

Doporučený denní příjem soli se v různých zemích mírně liší, ale většina zdravotnických organizací se shoduje, že denní příjem soli by neměl přesáhnout 5/6 gramů, což odpovídá přibližně jedné čajové lžičce. Tato doporučení se vztahují na dospělé osoby; děti a lidé s některými zdravotními problémy, například vysokým krevním tlakem, by měli přijímat ještě menší množství.

Kromě zdravotních přínosů je sůl také jedním z nejstarších a nejrozšířenějších konzervačních prostředků. Naše babičky jí používaly k uchovávání potravin, zejména masa a ryb.

I když je sůl pro naše tělo nezbytná, nadměrný příjem může vést k řadě zdravotních komplikací, jako je zvýšení krevního tlaku, což zvyšuje rizika infarktu a mrtvic. Přispívá i k zadržování vody v těle, což může způsobit otoky a zatěžovat ledviny. 

Takže jak to teda je?

Omezte sůl, ale s rozumem. Najděte si nějakou "zdravější", hlavně ale chutnější variantu - třeba sůl mořskou. 

Největším problémem jsou uzeniny, polotovary, kupované hotové kořenicí směsi, bujony a pokrmy z fastfoodů. Hodně soli obsahuje i běžné pečivo. Myslete tedy na to a klidně si doma své jídlo rozumně osolte-)

V poslední době se kromě klasické kuchyňské soli vynořily i různé alternativy.

Vyzkoušeli jste už některou z nich?

Himalájská sůl, často označovaná jako "růžové zlato", pochází z oblasti Himálají, konkrétně z Pákistánu, kde je těžena z přírodních ložisek. 

Její růžové zbarvení je způsobeno obsahem minerálů, jako jsou železo, vápník, hořčík a draslík, které se v běžné kuchyňské soli nenacházejí v takovém množství. 

Tato sůl je často prezentována jako zdravější alternativa k tradiční stolní soli, protože je méně rafinovaná a neobsahuje přidané chemikálie, jako jsou protispékavé látky.  

Keltská sůl, někdy označovaná také jako "šedá sůl" nebo "sel de Guérande", pochází z pobřeží Francie, kde je tradičně ručně sbírána v solných pánvích. 

Je známá svou jemně šedou barvou, která vzniká díky kontaktu se zdejšími jílovitými půdami.

Tato sůl je nerafinovaná, neobsahuje žádné chemické přísady a má mírně vlhkou konzistenci, protože se suší pouze na slunci a větru.

Keltská sůl je ceněna pro svůj bohatý obsah minerálů, zejména hořčíku, který zajišťuje její typickou barvu a vlhkost. Keltská sůl je oblíbená především pro svou bohatou chuť, kterou dodává pokrmům, a pro tradiční způsob její výroby.